»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

                                                                                    

Otázka:

 Co je energie? A co je tíže?

Odpověď:

 
Tyto otázky jsou předčasné, neboť o nich podrobně pojednají teprve příští přednášky. Chci však přece alespoň ve vší krátkosti naznačit odpověď.
     Energie jest duch! Právě kapitolu o duchu musím ještě častěji probrat, neboť duch obsahuje téměř všechny nevyřešené otázky naší nynější vědy. Duch má také mnohá odstupnění, což dosud nemohlo být bráno v úvahu, poněvadž to nikdo neví, protože „duch" nebyl lidstvem dosud vůbec poznán.

     Duch je tak mnohostranný ve svém odstupňování, že v těchto  odstupěních dal vznikout všem těm omylům, jimiž si lidé stále ještě marně lámou hlavu.
     Co exaktní věda nazývá energií, je tedy duch. Ne však takový duch, z něhož se tvoří sebevědomý lidský duch, nýbrž jiného druhu.

     Dnes o tom jenom krátce: Prastvoření vyzařují ve svém chtění v duchovním stvoření, tedy v ráji. Tato vyzařování jsou také duchovní, avšak o stupneň nižší, neboť to nejsou přímá vyzařování Ducha svatého, Božské vůle, nýbrž vyzařování prastvořených, kteří byli stvořeni skrze Ducha svatého. Tato vyzařování pronikají jako duchovní odstupnění paprskovitě dolů přes hranice duchovní říše a proudí jinými částmi vesmíru. Nesou však  přes své odstupnění vždy ještě jako duchovně existující v sobě živou sílu, která nejen naráží a nutí, nýbrž působí také magneticky přitažlivě na jinorodé neduchovní okolí.

     Magneticky přitažlivá síla u těchto duchovních proudů není však ve své síle tak veliká jako síla prastvoření, která udržuje celý vesmír. Tak se stává, že proudy, proniknuvší z duchovní říše, mohou k sobě přitáhnout vždy jenom malé částice jinorodého okolí, a tím jsou jimi obalovány. Tento děj rozdrobuje proudy zprvu jednotné. Takový duchovní proud je tím v přirozeném dění rozdělen v nesčetné částečky, poněvadž obaly z druhu, který byl přitažen, působí k rozdělení proudů. Tyto obaly jsou ovšem jenom zcela nepatrné, tenké vrstvy rozličných okolních druhů, poněvadž jednotlivý malý duchovní prášek z proudu má své nepatrnosti odpovídající jenom malou magnetickou sílu k zadržování. Tím vznikají pak pozvolna elektrony, atomy atd.

     Avšak cesta až sem jest nekonečně daleká. I tuto cestu chci dnes krátce popsat. Představte si: Vyzařování Prastvořených v jejich aktivitě chtění pronikají přes hranice ráje ven. Přicházejí do říše bytostného jako magneticky přitahující cizinci. Bytostné samo se skládá opět z mnoha odstupnění, která chci předběžně rozdělit zatím jenom ve tři základní druhy: Na jemnou, střední a hrubou bytostnost, nehledě na základní druhy vědomé bytostnosti, která je v tomto druhu nejvyšší, a na druhy nevědomé bytostnosti.

     Při vstupu duchovního proudu do jemného druhu bytostnosti nastává, jsouc vyvolána magnetickou silou proudu, ihned obalování touto jemnou bytostností, a tím současně ihned začíná neúnavný pohyb. Tento děj obalování vypadá tak, jakoby se nepřátelská armáda vrhla na tohoto vetřelce, na duchovní proud, zatímco však ve skutečnosti jenom  duchovno v tomto jemu cizím druhu svého nového okolí  vyvolává tento pohyb  magnetickou přitažlivou silou jemu vlastní. Bytostné, jsouc přitahováno, spěchá mu vstříc v největším chvatu. S obalováním nástává současně rozprášení proudu. Není žádného směšování duchovního s jemnou bytostností, nýbrž jenom obalování duchovního bytostným. Jádro je duchovní prášek, který je kolem dokola obalen jemnou bytostností, která je zadržena magnetickou silou přitažlivosti duchovního jádra.

     Duchovní jádro podržuje však své magnetické vyzařování bez ohledu na obalení a proniká tak jemným bytostným obalem. Při tomto pronikání vzniká však teplo a zářením duchovního prášku nastává změna. Spojením vystupuje toto záření jako jiné, než bylo dříve, a získává touto změnou vliv na střední bytostnost.
     Současně s přitahováním jemné bytostnosti a s obalováním nastává stlačování jednotlivých částic jemné bytostnosti, tedy jejich nakupení kolem každého duchovního prášku. A toto stlačení a nakupení vyvolává zmenšení objemu určité masy vůči ostatnímu ještě volně se vznášejícímu neovlivněnému okolí jemné bytostnosti. Tím, na rozdíl od ještě volných částic, není tato masa již udržována na stejné výši přitažlivou silou duchovní říše, ráje. Slačením nastává další vzdálování od stále stejnoměrně pracující magnetické centrály sil, které tkví ve vlastnostech duchovního stvoření, ráje. A tento děj je nastoupení zákona tíže. Je současně bodem obratu, pokud jde o popud k dění až dosud se odehrávajícího.

     Tento děj je nutné přesně pozorovat: Činností chtění prastvořených vznikají vyzařování. Nutno ovšem upozornit, že tato vyzařování nejsou chtění samo, nýbrž jenom průvodní jevy chtění, vedlejší účinky hlavního proudu chtění. Přesto dostávají tyto vedlejší účinky, nekontrolované svými původci, vždy ještě tolik průbojné síly, že jsou vypuzovány přes hranice duchovní říše ven, a tam vyvolávají - následkem svého duchovního druhu a v nich spočívající magnetickou silou přitažlivosti - účinek, který jsem právě vylíčil. Hlavní proud chtění Prastvořených nemá s tím nic společného. Ten se projevuje vždy přímo na chtěném cíli. Mnohem silněji, vědoměji. O tom promluvím jindy.

      Okamžité obalení duchovního prášku, který pronikl přes hranici, brání bezprostředně jeho samočinnému proudění zpět do duchovna, poněvadž se mezi ně vtlačila vrstva jemného bytostného, nebo lépe, je vlastní přitažlivostí duchovního prášku mezi tím držena. První děj vzdálení se od magnetického centra bylo tedy vypuzení ven jako vedlejší účinek nějakého vědomého chtění. S prvním obalením však nastupuje ihned jako původce dalšího pohybu pravý opak: Nutnost dalšího vzdalování se následkem zhuštění jemné bytostnosti, vzniklého přitažlivostí, v poměru k dosavadnímu okolí ostatní ještě nezhuštěné jemné bytostnosti. Odtud spolupůsobí potom stále více činitelů při podněcování k pohybu. Při každém dalším obalení přistupuje k tomu nový činitel.

     Zde je nutno opět dodat, že každý jednotlivý druh v celém stvoření je ve zcela určitém stupni, podle svých vlastností, citlivý vůči přitažlivé síle duchovního stvoření, v základě je naladěn vždy na volný, těsně nespojený, tedy nestlačený druh.
     Jemnohmotnost je tedy citlivá na jiný stupeň přitažlivé síly než hrubohmotnost. Rovněž tak i bytostnost  je opět jinak naladěna. Tak se stává, že při obalování duchovního prášku stlačováním jemné bytostnosti nastupuje ihned jiný stupeň pro přitažlivou sílu duchovního stvoření, který dovoluje obalenému duchovnímu prášku vzdálit se dále od bodu přitažlivosti.

     Tento děj se opakuje při každém novém obalování. Je nazýván zákonem tíže, který je ve skutečnosti zakotven v současné možnosti vzdálit se od přirozené přitažlivé síly duchovního stvoření! Tato možnost vzdálení se je podmíněna současným stavem a jeho různými změnami.

     O dalším ději mohu se vyjádřit stručněji: Stlačený obal jemné bytostnosti přináší s sebou podle našich pojmů řečené klesání vlivem shora uvedeného působení a blíží se tím střední bytostnosti. Na ni nyní právě tak přitažlivě působí obalem změněné vyzařování duchovního, tak jako dříve duchovní prášek působil na jemnou bytostnost. Zde je nutno opět si všimnout toho, že přímé, tedy nezměněné vyzařování duchovního prášku, by nemohlo na střední bytostnost působit tak silně jako vyzařování změněné nyní obalem jemné bytostnosti. Teprve to může působit na střední bytostnost tak, že se ihned klade opět jako další obal přes obal jemné bytostnosti, a je udržováno změněnou přitažlivou silou duchovního prášku.
     Tím vzniká tentýž pochod jako v jemné bytostnosti, a také zde je vyzařování duchovního prášku opět změněno, poněvadž je již ovlivněno dvěma obaly. Tak to jde dále do hrubé bytostnosti, odtud do jemné, střední a hrubé jemnohmotnosti. Duchovní prášek přijímá vždy nové obaly rozličných druhů, až nakonec vstupuje pak do jemné hrubohmotnosti, a tím kolem sebe klade tento obal. Odtud jde do střední hrubohmotnosti a potom teprve do těžké, tedy do hrubé hrubohmotnosti, která ve svém volném stavu úplně odpovídá hrubohmotnosti našeho těla a našeho viditelného okolí. Teprve zde se však stávájí částice vším tím, co je exaktní vědě dneška známo, stávájí se elektrony, atomy atd.

     Hnací energií je však jenom jádro ve všem, nepatrný duchovní prášek, který jako nejnižší stupeň v duchovnu je jenom jedním zprůvodních jevů chtění prastvořených v takzvaném ráji, v duchovní centrále stvoření.
     Vylíčení je při tomto výkladu přirozeně ještě velmi jednostranné. A z toho, co bylo řečeno, možno mít užitek tehdy,  vezmeme-li také v úvahu zákony stejnorodosti. Při tom se musí dbát v první řadě na obaly, neboť každý obal je podroben zákonům svého druhu, což je souznačné s tím, že prášek ducha se může správně projevovat vždy jenom tam, kde jeho současný vnější obal je ve své stejnorodosti. S hrubohmotným obalem tedy jen v hrubohmotnosti a zde opět jen ve zcela určitém příslušném druhu. S jemnohmotným obalem jenom ve stejnorodé jemnohmotnosti. V bytostném obalu jen v příslušném druhu bytostnosti.

     Samozřejmě z toho vyplývá, že námi již popsaný zákon tíže, tedy  možnost vzdálení se od přitažlivé síly duchovní říše, působí vždy jenom převážně na současný zevnější obal. Tento vnější obal je tedy rozhodující pro místo pobytu a pro sílu k přímé činnosti. Klíče k otevření vchodu do jiných druhů, jako na příklad z jemné bytostnosti do střední a hrubé, tak jako potom do hmotnosti, jsou vždy ve změnách vyzařování duchovního prášku, jež vznikají vždy dalším obalováním. Bez těchto změn by nebyl možný ani přechod  ani činnost v přitahování. Duchovní muselo by tedy zůstat úplně bez působení, jakmile by  přešlo bez přechodu přímo do hmotnosti, poněvadž by tím chyběla jakákoliv možnost spojení.

     Na konec  ještě něco: Z mého výkladu vyplývá, že pouze duchovní není podrobeno zákonu tíže! Nezná žádné tíže a proto vždy, jakmile jsou uvolněny jeho obaly, musí nezadržitelně stoupat, letět vzhůru do duchovní říše, která nepodléhá zákonu nám známé tíže.

     Abych předešel omylu, chci poukázat na to, že duchovní sémě člověka je zcela jiného druhu duchovna, než zde znázorňované proudy. Má také mnohem více přitažlivé síly a projevuje ji až do určitého stupňe také přímo na obalené duchovní prášky. Mnohý posluchač bude si moci nyní představit, že neustálé veliké dělení duchovních druhů v pozdějším stvoření, tedy také našich částí, v jejich oproštění od tíže okolí nese v sobě nesmírnou povzbuzující sílu směřující k duchovnímu původu. A tím, spojeny s přitažlivou silou odtamtud vycházející, dávají tyto proudy celému vesmíru oporu a pomáhají určovat dráhu, po níž má všechno jít.

     Tato oblast je tak ohromná, že dnešní malý přehled musí být rozdělen do mnohých přednášek, aby byli posluchači a čtenáři správně do toho zasvěceni. Avšak přes zdánlivou obtížnost je to všechno nakonec opět jenom prosté. Jedině odklonění lidského ducha, potlačení jeho duchovní vnímavosti mne nutí, abych po léta v přednáškách vedl posluchače namáhavou cestičkou rozumu, poněvadž se každý bez výjimky ztratil v jeho houštinách.
     V sérii samostatných přednášek pojednám o nakupení vylíčených částeček ve hvězdy, o vznikajícím při tom nahromadění magnetické síly duchovna, které je v nich obsaženo.  Kromě veliké na ně působící centrály sil v duchovní říši mají mezi sebou a v sobě opět vlastní, ve srovnání s duchovní říší přirozeně mnohem slabší centrály přitažlivosti, které ve velké vzdálenosti od ráje jako hlavního centra mohou působit zvláště také mezi sebou, přestože zůstávají stále ve svazku hlavní přitažlivé síly duchovního ráje. Právě tak jejich nakupení v těla lidská, zvířecí a rostlinná bude ještě probráno.

     Vědění je moc! Často se používá tohoto výroku, avšak k tomu je nutné jiné vědění než to, které se lidé  domnívají dnes již mít. Musí to být duchovní vědění, nikoliv jenom rozumové! Dosud v tom exaktní věda ještě nic zvláštního nedokázala, a všichni ostatní se ztrácejí se svým nejistým tápáním v říši nesčetných nedostatků nižších oblastí. Jenom ten, kdo zná všechna tajemství stvoření, může hmotnému světu dát rozkvést, nebo jej obrátit v trosky.
 

Abd-ru-shin, Odpovědi na otázky, 1924 - 1937
(Nakladatelství Alexander Bernhardt, Vomperberg -Tirol, 1980)

 

Zpět na "Síla a energie"

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one