»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
Kdysi bylo v pokladu křesťanské víry i přesvědčení, že na zemi nežijeme jen jednou, a to na základě některých biblických výroků, které lze chápat ve smyslu znovuvtělování (např. Iz 26,19; Ez 37,12-24; Mt 16,13-14;11,14; 17,11; Mk 6,15; 27,28; L 9,7-8 aj.). Stejně tak je možné vykládat i tato místa Starého a Nového zákona:
 
Jr 1,4-5; Mdr 8,19-20; Tob 13,2
„Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě...." (Jr 1,4-5). „Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý a dostal jsem dobrou duši, nebo spíše, že jsem byl dobrý, přišel jsem do neposkvrněného těla" (Mdr 8,19-20). „Buď veleben Bůh, on žije věčně a jeho království trvá ustavičně, on sám trestá i smilovává se, posílá do říše mrtvých a povolává nazpět, nikdo neujde jeho ruce" (Tob 13,2).
 
J 9,2
„Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" (J 9,2). Ježíš víru učedníků v reinkarnaci nevyvrací, neříká totiž: „Nemohl přece zhřešit před narozením", nýbrž říká: „Nezhřešil".
 
Mt 24,44
„Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn Člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete" (Mt 24,44). Syn Člověka za tehdejšího života učedníků již nepřišel. Napomenutí k bdělosti lze proto vykládat jejich opětovným pozemským životem v době příchodu Syna Člověka.
 
Mt 24,13
„Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen" (Mt 24,13), říká Ježíš mluvě o událostech v daleké budoucnosti, kdy „toto evangelium o království bude kázáno po celém světě .... a teprve potom přijde konec" (Mt 24,14). Vytrvání až do konce předpokládá nový pozemský život v době věku Ducha svatého.
 
Mt 5,26
„Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře" (Mt 5,26). Je bezpodmínečně nutné odčinit viny, říká zde Ježíš. Zemře-li však člověk dříve, než se tak stane? Jak se potom splní Ježíšovo slovo? „Nevyjdeš odtud ....", říká Ježíš, to znamená: Když jsi viny neodčinil v tomto životě na zemi, musí se to stát opět na zemi, než budeš moci vystoupit vzhůru do oblasti světla a do ráje. Tím Ježíš ovšem neříká, že v mezidobí v jemnohmotnosti nebude snad takový člověk trpět, Ježíš tím nijak nevylučuje očistný proces v záhrobí.
 
 
 
29.02.2016 13:38:47
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one