Následující spis se zabývá především naučnou částí obsahu knihy „Ve světle Pravdy", Poselství Grálu od Abd-ru-shina. Někdo se možná podiví, proč nazývám vědění čerpané z Abd-ru-shinova Poselství Grálu křesťanstvím. Z etymologického hlediska je „křesťan" slovo odvozené od jména Kristus, nikoli od jména „křest". V syrské Antiochii byli již v apoštolské době Kristovi vyznavači nazýváni „christianoi", to jest kristovci, křesťané. Křesťané tedy nejsou ti, kdo byli pokřtěni, ale ti, kdo jsou následovníci Kristovi, kdo věří, že v Ježíši přišel na zem Kristus, Syn Boží. Protože pravě to učí také Poselství Grálu, lze přesvědčení na něm založené chápat jako křesťanství, jako křesťanství dovršené poselstvím Ducha Pravdy. Ještě lze dodat, že slovo „křest" je jen v češtině odvozeno od jména „křesťan", zatímco v jiných jazycích tomu tak není. V řečtině je pro křest výraz baptisma, to zn. ponoření, podobné slovo je i ve francouzštině a angličtině, v němčině je křest die Taufe, zatímco křesťan je der Christ.
Myšlenka třetího věku vyvstala v Evropě v době, kdy se projevovala neschopnost středověké církve zjednat obnovu Kristova odkazu a nápravu mravů. Vynořila se naděje, že obnovu přinese nový věk Ducha svatého. Jako první zastával tento názor opat Jáchym z Fiore (cca 1130-1202). Herbert Vollmann o něm píše: „Vnitřním osvícením dospěl k poznání tří věků, které jsou spojeny s Boží trojjediností. Věk Otce měl začínat Abrahámem a trvat až do doby těsně před Kristovým narozením. Potom přišel věk syna Božího, Ježíše. Po něm bude následovat věk Ducha svatého, věk, který přináší splnění slov Zjevení Janova 14,6-7 ...Také splnění slov Pavlových: „Až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno" (1K 13,10) viděl Jáchym z Fiore ve věku Ducha svatého" (Ein Tor öffnet sich, 1983, s. 213) Učení Jáchyma z Fiore ovlivnilo patrně i Milíče z Kroměříže a za své je v osvícenské podobě přijal G. E. Lessing a Josef Dobrovský. Lessing viděl pochybení Jáchyma z Fiore jen v tom, že očekával třetí věk příliš brzy.
„Tak přichází nová doba s mocnými změnami a převraty... Obrat dob zahajuje novou epochu na zemi, v níž nebude již vládnout člověk, nýbrž jedině Duch svatý. On jest Ježíšem zaslíbený Syn Člověka, Boží vůle sama, Utěšitel, Duch Pravdy, který zvěstuje „věčné evangelium", jak je nazývá Janovo Zjevení (14,6), a o němž již Ježíš pravil: „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec" (Mt 24,14).
O nové době Abd-ru-shin napsal: „Tak bude tisíciletá říše školou pro lidstvo, ve které se má učit, jak má v tomto pozdějším stvoření žít, jak myslet a jednat, aby jemu příslušející úlohu také řádně splnilo a tím mohlo být samo šťastné" (183). Tato míruplná doba nastane, jestliže lidstvo neselže a vyvolí-li život, nikoliv sebezničení.
Tolik k titulu spisu. A nyní co je jeho účelem a komu je určen? Abd-ru-shin mluví o nutnosti „sestavováním vyhledávat úplný obraz" z Poselství na každou z našich otázek a tak nám dovoluje systematickou práci. „Svým Slovem Poselství dávám vám dokonalou stavebnici s nejlépe vybroušenými drahokamy, abyste jich sami mohli používat k sestavování. Jsou předem přesně uzpůsobeny pro všechno, čeho je vám třeba. Sestavení musíte však provést sami, neboť tak je to chtěno!" (1027). A takovým pokusem chce být i tento spis.
Poselství Grálu samo není nábožensko-filosofický systém ani nové náboženství, nýbrž oslovení člověka Bohem a zjevení Pravdy, které se obrací k jednotlivci, na to je třeba stále pamatovat.
Spis „Křesťanství třetího věku" je jako pomůcka určen těm dlouholetým vyznavačům učení Grálu, kteří se umějí orientovat i v Bibli a jsou schopni hlásat Ducha Pravdy mezi následovníky Syna Božího, eventuálně i vyvracet mylné námitky představitelů církví. Třeba ne dnes, ale možná již zítra. Otcem, smím-li to tak říci, všech takových hlasatelů a obránců Poselství Grálu je patrně bývalý protestantský farář Erich Wendland, jehož druhý spis „Kristovo poselství a jeho dovršení" nese podtitul „Stanovisko k odmítání Poselství Grálu církvemi". Tímto názvem jeho vynikající, nedocenitelné a provždy v tomto oboru základní průkopnické knihy je částečně dán i účel mého spisku.
Abd-ru-shin ovšem nechce, abychom namáhavě vylamovali kvádry z hradeb dosud až příliš opevněných tvrzí velkých církví a jiných duchovních a světonázorových velmocí anebo se doprošovali přízně lhostejných lidí konzumní nespolečenské a sobecké společnosti. Chceme především působit beze slov svým jednáním a příkladem života, chceme projevovat lásku všem bez rozdílu, našim spolukřesťanům i těm, kdo dosud nevěří. A hlásání nebo obrana, čili „zaujímání stanoviska"? To snad jenom jako holubice vysílané se vzkazem nad příliš uzavřené tvrze, v naději, že je nesestřelí nelaskavá ruka, nýbrž že budou poznány jako holubice, jako holubice nové doby...
(Čísla v závorkách značí stranu knihy „Ve světle Pravdy" od Abd-ru-shina, vydání v jednom svazku 1979)
»Zákonitosti a etický světonázor«