»Zákonitosti a etický světonázor«  

O svrchovaných zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

6.12.1894 Sebranice  -  26.7.1973 Prostějov 

Vzpomínka na Jana Kováře

Rudolf Klíma, Jan Kovář, Josef KovářJe už zvykem na této zemi vzpomínat na lidi ve výročí jejich narození.

Pánův učedník Jan Kovář (na fotografii uprostřed) by se letos, roku 1994, dne 6.12. dožil sta let. Pozn.: Po jeho pravé ruce je p. Rudolf Klíma, po levici pak p. Josef Kovář.

I když tu s námi byl téměř do osmdesátky, musel i on prožít, že lidské působení je ve hmotě krátké a za jediný život nemůže člověk uskutečnit všechno, co by si přál. Co chtěl.

K vývoji ducha, k přípravě na jeho úkol patří i činnosti zdánlivě ho zdržující, jakoby zbytečné... Osudové události nutí ke zvládnutí pozemských poměrů, i když duchovní touha volá k obětování všeho pro službu.

Už malý Jan se musel učit překonávat těžká zklamání, když mu nepříznivé okolnosti znemožňovaly dosažení cíle. Nadaný syn sebranského sedláka chtěl studovat, vzdělávat se, ale zvyklosti života na statku byly neúprosné. První syn na kněze, druhý zdědí usedlost, další se musí někam přiženit nebo jít na řemeslo. Ve stavení byly děti dvoje, rodina dala církvi tři kněze, což bylo pro hospodářství téměř neúnosné, syn z druhého manželství prosil o možnost studia marně. Naděje, s níž překonával cestu až do kunštátské měšťanky, nesplnila jeho sen. Vyučil se strojním zámečníkem v Praze a potom, bez pomoci příbuzných, se snažil vystudovat průmyslovou školu...

Ale osudová smršť maří všechno... Válka!

V roce 1915 rukuje pilný student do rakouské armády. Přidělen k zásobování mohl být ochráněn pro další život? Dva jeho bratři padli. Jan byl zajat až roku 1918 v Itálii. Do vlasti se vrací jako italský legionář, ještě slouží v československé armádě a po propuštění je mu 26 let.

Dokončit školu? Oženil se a přijal zaměstnání v univerzitní knihovně v Praze. Místo finančně nevýhodné mu umožňovalo dosáhnout jiného bohatství, hledající duch se seznamoval s lidskou moudrostí a netušil přitom, že se tím připravuje pro přijetí pravdy. Zaujalo ho tajemství astrologie a probouzely se v něm otázky, pro něž nemohl najít objasnění... Pět let se pro sebe tiše vzdělával, až se podivuhodným řízením osudu dostal roku 1925 do Zlína mezi nejbližší spolupracovníky Tomáše Bati. A tu své síly i čas věnoval činorodé práci, jako by se chtěl v horlivém snažení přesvědčit, že to jde na světě dělat dobře... A přece ho plnění pozemských povinností nepoutalo, když se setkává s Poselstvím Grálu, spěchá za svým Pánem a chce nadále sloužit jen Světlu. Je rok 1932. Bez váhání odchází od Baťů... když Pán povoluje překlad a vydání knihy „Ve světle Pravdy" u nás. Málokdo už dnes ví, že první překlad Poselství byl do češtiny. Nebylo to Poselství Grálu, jak je máme nyní, ukončené a uspořádané. V knize byly vydány přednášky tak, jak je Abd-ru-shin během let proslovil a další doplňovaly Poselství ve sbírce „Poselství Grálu doznívá". Až ke konci života dal Abd-ru-shin svému dílu konečnou úpravu a připsal poslední přednášky.

Janu Kováři pomáhá při vydání a prodeji knih druhý Kovář, Josef, Jožka (který Poselství do naší republiky přinesl). Někteří lidé tyto dva Kováře zaměňují, vždyť oba byli učedníci... co na tom dnes záleží... Pomocníkem při překladu byl i pan Rudolf Klíma. Velká Roudka u Jevíčka a Sebranice u Boskovic jsou místa, kde se nic netušícím Čechoslovákům připravovaly pozemské podmínky k přijetí Ježíšem zaslíbené pravdy nového Božího Slova. Překládaly se k urychlenému vydání i „životopisy". Ale podařilo se vydat jen: Život Ježíšův na zemi, Buddha, Mohamed.

Jak tomu bývá, nebyly už peníze...

Učedník Jan Kovář odchází do Prahy, aby se pokusil přiblížit Poselství zástupcům, vůdcům lidí... politikům.

Což tu nebyla možnost? Možnost národa, národů... zmařená, odhozená, pošlapaná...

V Německu nastupuje Hitler k moci a přichází utrpení a zoufalství apokalyptické doby falešných proroků...

Německá okupace zastihuje Jana Kováře v Prostějově, kde pracuje na vedoucím místě u fy. Nehera. Mohl utéci do Švýcarska, přítel mu tam zajistil pobyt i zaměstnání. Rozhodl se, že zůstane ve své zemi. Litoval?

Těžký byl čas výslechů, vězení, policejního dozoru, přidělené práce...

Těžký čas pro učedníka, když Pána střeží násilníci, Hora je vetřelci obsazena...

Zlomoc zachvacuje svět.

Pán odešel... Dílo Světla se zdá být zmařeno?

Konec války přináší naději. Ale není to naděje pro české země.

Víme, že působení učedníků je celosvětové, ale osud učedníka Jana Kováře je viditelně spjat s osudem jeho národa, což bylo zdůrazněno již při jeho povolávání na Hoře. Tak se ukazuje, že „druhá republika" zdaleka nebyla tím, v co lidé věřili. Již v roce 1946 se konal v Prostějově soudní proces, který byl předobrazem všech nezákonných procesů v naší zemi v blízké budoucnosti.

Nebylo odvolání, nebylo už možné domoci se spravedlnosti. Šiřitel „nebezpečného Abdrushinismu", německé (!) to nauky, byl odsouzen k pěti letům nucené práce... Nikomu neublížil, nebylo ničeho, z čeho by mohl být obviněn, ale dával najevo, komu slouží, že uznává jen Pravdu. Nenávist útočila slepě... ano, všichni věděli, že učení Abd-ru-shinovo bylo nacisty zakázáno a Jan Kovář byl za protektorátu proto pronásledován a vězněn... ale...

Jak neuvěřitelné... Jako ty nesčíslné procesy pozdější doby „odsuzující" ty nejlepší, lidi nejen nevinné, ale prospěšné národu, lidské společnosti nejužitečnější.

Učedník Jan Kovář jako by musel prožívat všechno s nimi.

„Omilostněn" vrací se z vězení koncem roku 1948. Zbaven „občanských práv", cti, možnosti zaměstnání. Jeho rodina byla vystěhována do zchátralého domku, téměř neobyvatelného. Bylo pro něho nutné dojíždět do řepčínské slévárny, kde pracoval dříve jako vězeň a kde mohl vydělat na obživu. Vždyť jeho nejmladší dcera měla teprve čtyři roky.

Ale po několika letech musel těžké zaměstnání opustit ze zdravotních důvodů. „Kapitalistický přisluhovač" směl pracovat jen manuálně... Pomoc přišla a nalezla dobré lidi, kteří ho v čelechovickém cukrovaru údajně zaměstnávali celoročně jako dělníka, ale dali mu práci v účtárně...

Přibývala mu léta a totalitní stát mu vnutil trpké živoření „nezasloužilého" důchodce.

Kdo se v socialismu staral o životní minimum pro každého...

Ti, kdo si přicházeli k učedníkovi Janu Kováři pro posilu, jeho těžkosti nepozorovali. Oni odcházeli obohaceni věděním, osvěženi duchovní silou. Starý domek měl silné zdi, nebylo sousedů, kteří by naslouchali... mohlo se volně mluvit o všem. Tak se stal ostrůvkem svobody, vyzařujícím víru a naději k utiskovaným i malomyslným.

Ale měl i jiné návštěvníky. Kroměřížský odbor pro věci církevní dozíral na známého stoupence a šiřitele nežádoucí, zakázané Abd-ru-shinovy nauky. Odváželi si výtisky, písemnosti ke zkoumání... a nikdy nevrátili... Napřed gestapo... teď znovu? Nacisti zabavili Janu Kováři i všechno, co souviselo s astrologií. Noví dohlížitelé nevěděli o jeho tichém zkoumání, k němuž tak těžko sháněl vše potřebné?

Věděním Poselství Grálu objasnily se dříve tak nepochopitelné záhady astrologických vlivů a před užaslým duchem se zjevovala v plné dokonalosti zákonitost Boží všemohoucnosti... spravedlnosti i milosti působící k duchovnímu vývoji člověka...

Radost z poznání byla mu odměnou.

Jen jedenkrát za dlouhou dobu útlaku se v roce 1969 dostal s pomocí nejbližších přátel na Horu. Jeho statečná žena, která vždy věrně stála po jeho boku a musela tak často nést sama tíhu starosti o početnou rodinu a nenaříkala si, nestěžovala... s ním jet nemohla. Postižena mrtvicí, dvě léta jím opatrována, opustila ho ještě toho roku.

Bylo mu 75 let, již věděl, jako tak mnozí z jeho generace, že se nedočká nových možností, že už nebude moci uplatnit své schopnosti.

Neměl svou Filu, kdo mu bude rozumět?

Lidé chtějí mít „svého" učedníka stále plného síly... téměř dokonalého... Kdo pomyslí, že i Pánův učedník je jen člověk? Se svými žaly, tužbami, starostmi, chorobami... i chybami a omyly.

Co ještě může pro ně udělat? Dává se znovu do překladu Poselství Grálu, teď už dokončeného, hotového... S pomocí jiných hledá nejpřesnější vyjádření Pánových slov. Kdy bude dosaženo bezchybnosti? Jiné překlady budou o to znovu usilovat. Nastává nová doba, kdy Poselství bude rozšířeno a mnoho lidí se jím bude zabývat. Řídit?

Ale vždy tu zůstane jako základ obětavá služba prvních povolaných a učedníků, jejich poznání Světla a Pravdy, láska k lidem, jimž přinášeli sílu svého přesvědčení. Základ, na němž my můžeme duchovně růst a pronikat stále více do všemoudrosti Pánových slov.

Magda Musilová, 1994

 

‚Duch‘ - pojednání Jana Kováře o praktickém využívání Poselství


Naším prvním a hlavním úkolem je dosažení harmonické spolupráce předního a zadního mozku. Přední mozek je vycvičen a vyškolen dostatečně a každodenní práce jej stále zbystřuje a udržuje v činnosti. Odstranit zakrnělost malého mozku a zvýšit jeho činnost tak, aby zaujal místo, které mu patří, dá se uskutečnit takto:

1) Každý den před spaním předčítat nahlas jednu přednášku v tom pořadí, jak v Poselství jsou. Předčítat by měla zpravidla žena, aby mohla rychleji plnit úkoly, na které má dorůst. Pokud možno nerozšiřovat okruh posluchačů - ani na dospělé děti. Při tomto čtení provádět také revizi překladů, upozornit tedy na nejasná nebo špatně znějící místa.

2) Vřadit svůj každodenní život do duchovního dění a naučit se spolupracovat s okolním jemnohmotným světem. To znamená v první řadě správné využití modlitby jednak jako pramene síly, jednak jako pramene poučení a nejlepšího rádce. Poněvadž prázdný církevní formalismus v nás všech zpravidla již znemožnil jakoukoliv možnost účinné modlitby, je k dosažení správného postoje ducha lépe použít technických znalostí o elektrické síle a radiových vlnách, abychom si počínali tak, jak to Poselství doporučuje. V každém případě je lépe adresovat modlitbu až na Nejvyšší instanci. V duchovním světě již sami rozhodnou, kam až pronikla a kdo ji má vyřídit. Nesmíme zapomenout, že pravidelné modlitby, ráno, při jídle a večer jsou sice dobré, ale že se máme v první řadě modlit tehdy, když to potřebujeme.

3) Pokaždé, když na nás dolehne tíseň, strach nebo úzkost, má ihned vyletět z naší duše volání o pomoc a sílu. Pokud možno beze slov. Jedině jako obraz máme viděti stát sebe sama v proudu světla a síly, kterou chceme do sebe přijmout, co nejvíce můžeme. Častějším používáním nabudeme pevné jistoty a rychlého vyřízení. To posiluje důvěru a přesvědčení takovým způsobem, že jí již nic neotřese.

4) Každý nevyřešený problém, každá věc, se kterou si nevíme rady ať již v zaměstnání, v rodině, ve styku s lidmi či jinde, má býti předložen pokud možno v obrazech, ale i ve slovech nahoru s prosbou o pomoc a řešení. Vlastní duchovní vedení nebo odborník z veliké řady pomocníků, kteří jsou vždy připraveni ku pomoci, neboť tato činnost jim pak umožňuje spolupracovat s námi na Zemi a dostávati se tak v životě jemnohmotného světa dále, dá nám v každém případě správnou radu nebo ukáže cestu, po které máme jít. Zde je ovšem třeba dávat pozor na svůj vnitřní hlas, který tiše přinese nové myšlenky a rady. Někdy je také přinesou jiní lidé, kteří se pojednou objeví a přinesou odpověď. Také nějaký symbolický nebo skutečný obraz ve snu může přinésti žádanou odpověď. Také v tomto směru při častějším a procítěném používání nabude člověk v naslouchání vnitřního hlasu takové jistoty a bezpečnosti, že stojí pevně na zemi právě proto, že si je naprosto jist pomocí duchovního světa v každé nouzi. Jako by se časem stále více napínal telefonní drát, který ho spojuje s jeho vedením. Tato cesta je bezpečná a jistá a nikdo nepovolaný ji nemůže použít, jako je to v této době téměř v každém projevu mediálně založených lidí. V životopisech jsou velmi pěkné případy používání modlitby a udržování spojení. Jsou tam proto, abychom se to naučili také.

5) Sny. Jakmile zadní mozek zesílí, snaží se působit různými cestami, hlavně tušením, na všechno, co za denního vědomí prožíváme. Ale hlavně se bude snažit odstranit zmatené sny a vrátit obrazy snů původnímu účelu. Je to u každého jiné. Bývá to zpravidla symbolická řeč, kterou se tímto způsobem k nám hovoří. Tato řeč je ale pro některé obrazy u všech lidí stejná a je možno se jí brzy naučiti. Touto cestou může býti duchovní život každého člověka velmi obohacen.

6) Praktickým používáním zde uvedených cest, které ovšem předpokládají stálé používání bodu 1), naučí se člověk poměrně brzy žíti současně pevně a bezpečně v duchovním světě a zde na zemi. Jeho citlivost a bdělost se velmi zbystří, aniž by ho zeslabovala nebo činila přístupnějším nežádoucím vlivům jemnohmotného světa.

Je to jedna část praktického využití Poselství, jak to Pán požaduje.

 

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one