»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 

3.e. Koruna věčného života

„Takový je ten veliký děj vznikání a zanikání, stále se opakující v nejmenším stejně jako i v tom největším. A nad tímto koloběhem stojí pevně první, duchovní stvoření, tak zvaný ráj, který na rozdíl od zformované hmotnosti rozkladu nepodléhá.

V tomto věčném duchovnu, které zářivě spočívá nad celým koloběhem hmotnosti, tam má svůj původ nevědomé sémě lidského ducha. Je to také duchovno, které jest konečným cílem lidského ducha, jenž se ve hmotnosti stal vědomým sebe samého a tím osobností.

Vychází jako nevědomý zárodek bez odpovědnosti. Navrací se zpět jako vědomá a proto i odpovědná osobnost...ovšem jenom tehdy, jestliže na své nutné cestě hmotností nezabloudil, nezůstal-li tedy trčet ve hmotě, nýbrž slaví-li jako lidský duch, který dosáhl plného sebevědomí, své vzkříšení ze hmoty. Své radostné znovuvynoření ze hmotnosti, vstříc oné světlé, věčné části stvoření" /496/.

Poselství Grálu odhaluje tajemství původu a cíle lidského ducha a poučuje nás tak o smyslu našeho života na zemi a našeho bytí vůbec. Proto je Poselství Grálu posledním, konečným zjevením Božím v řadě předcházejících, o nichž se v něm praví:

„Při každém obratu nabízel Stvořitel dozrávajícím lidským duchům nová, jim dosud neznámá zjevení. Měla sloužit k rozšíření vědění, aby jejich duch dalším poznáním byl schopen se povznést do světlých výšin, které lidští duchové kdysi opustili jako nevědomé duchovní zárodky"/960/.

První úryvek z Abd-ru-shinovy přednášky ukazuje, jaký je cíl cesty, je-li chtění a konání člověka dobré. „Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života" /Zj 2,10/. Mohli bychom také říci „věnec života", obojí je symbolem vítězství, vítězství nad odvěkým nepřítelem. „Co oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, co nevstoupilo do lidské mysli, to vše připravil Bůh těm, kteří ho milují" /1 K 2,9/. Nadšení v oblastech Světla a v ráji nelze slovy vyjádřit, můžeme však mluvit o důsledné zákonitosti, která do ráje přivádí lidské duchy, kteří odložili všechno nízké, směli se očistit od všech vin, a nyní planou citem velebení Boha jako živá oběť chvály a díkůvzdání. Stejný zákon stvoření, který dává po pozemské smrti klesnout zlovolné nebo nečistým sklonem zatížené duši do temných oblastí jemnohmotného světa, dovoluje duši usilující k dobrému vystoupit do světlých oblastí jemnohmotnosti a potom i do nehmotného a proto nepomíjivého ráje.

Duch Pravdy líčí tento děj vzestupu do světlých oblastí, i to, v čem spočívá blaženost lidské duše, která směla vystoupit až tam. Mluví o tom v přednášce „Oblasti světla a ráj", kde se dále říká:

„Radost lidského ducha ze všeho čistého a ušlechtilého bude tím povzbuzována a stále více posilována, a bude ho povznášet dál a dále. Jeho jemnohmotné tělo bude proniknuto  tímto cítěním, bude se zjemňovat a zjasňovat, takže záře duchovně bytostného jádra bude pronikat stále oslnivěji. Konečně odpadnou i poslední zbytky tohoto jemnohmotného těla, jako by shořely v plamenech. Lidský duch, který se tak stal dokonale vědomým, který se tak stal osobností, bude pak moci v dokonalé duchovně bytostné podobě překročit hranici k duchovně bytostnému. Teprve tím vchází do věčné říše Boha Otce, do nepomíjivého ráje"/398n/.

Lidský duch se vrátil „domů", do svého pravého domova a stal se „Božím dítětem". O ráji Abd-ru-shin praví, že tam

„sídlí zralí a veškeré viny a tíhy zbavení duchové, jejichž život je jedině službou Bohu. Neboť dobro vzniká jenom z bezvýhradného plnění Boží vůle pro dokonalost, která v ní spočívá"/308/.

Duch se tedy vrátil jako zářící plamen tam, odkud kdysi vyšel jako nevědomý duchovní zárodek. Ono „vyhnání z ráje", o němž mluví bible, bylo ve skutečnosti nutné, aby duch dosáhl uvědomění si sebe samého:

„To znamená za trpkého získávání zkušeností, když se bude muset bránit a bojovat s útočícími na něho vlivy nízkého okolí, do něhož přichází jako cizinec"/422/.

Tak vykládá Abd-ru-shin biblická slova, která pravil Hospodin k prvnímu člověku na zemi: „V potu své tváře budeš jíst chléb.../Gn 3,19/.

Duchové v ráji, v místě věčné blaženosti, šíří k blízkým i dalekým mír, radost, čistotu a lásku. Vzhledem k pozemské hrubohmotnosti lze říci, že jsou v blízkosti Boha, k němuž vzhlížejí v trvalém velebení a zbožné úctě a jehož blízkost při veškeré jeho vznešenosti a nedostupnosti blaženě zakoušejí, aniž ovšem Boha vidí. Abd-ru-shin učí, že Boha nemůže spatřit žádný tvor, i když dosáhl nejvyšší dokonalosti. V církvích zmiňované „patření na Boha v nebi" je nutno chápat jako pociťování jeho blízkosti, jaká je pro ducha nejvýše možná.

Poselství Grálu nám objasňuje, že do ráje nemusí člověk vejít po jediném pozemském životě. Cesta ke koruně věčného života bývá delší. Svou dobrou vůli žít tak, jak je to milé Bohu, musí člověk dokázat nikoliv jenom v jednom krátkém pozemském životě, ale Stvořitel od něho očekává více: vytrvalost a stálost v dobrém v opakovaných životech na zemi, stálost uprostřed mnohých pokušení a těžkostí; k jejich překonání dává však On svou pomoc.

Vstupem do světlých oblastí a do ráje nekončí úsilí lidského ducha pomáhat těm, kteří jsou dosud v nebezpečí ulpění na hmotě. Lidé, kteří svou osobnost rozvinuli v nástroj Boží vůle, kteří odcházejí z pozemského života neobtíženi hříchy, protože své viny směli z milosti Boží odčinit pro své dobré chtění, a to někdy jen symbolicky, kterým byly tedy hříchy odpuštěny a kteří smějí vstoupit do oblasti světla a nakonec do ráje, přicházejí mnohdy znovu na zemi a vtělují se v pozemském lidstvu. Abd-ru-shin v odpovědi na otázku o vzývání svatých říká:

„Vzývání duchovních pomocníků a vůdců je samo o sobě krásnou zvyklostí, pokud se tak děje ve správném smyslu...Ani občasná prosba o pomoc není ničím nesprávným, pokud se tím neupadne v uctívání, které náleží jedině Bohu."

Zcela nový pohled přinášejí jeho slova, že i někteří Kristovi učedníci „ byli od té doby vícekrát opět na zemi v rozličných podobách..."/ Abd-ru-shin, Odpověď č.46/.

Ve stvoření není nikde zastavení, ale stále je všechno v pohybu. Nejen pokud jde o cestu člověka ve stvoření, ale i ve velkém dění světovém.

A tak i když se člověku dostalo koruny věčného života, neznamená to stagnaci. Mnozí blažení duchové, věrně sloužící Bohu a jeho Slovu, přicházejí vícekrát na zem, inkarnují se nepoznáni mezi pozemskými lidmi, aby pokračovali v díle duchovního osvícení a vzestupu lidstva. Aby spolupracovali na záchraně lidstva před duchovním spánkem, jenž je varovnou předzvěstí blížícího se nebezpečí duchovní smrti.

Náznak tohoto vědění lze vidět v rozhovoru Ježíše s učedníky při sestupu s hory proměnění /Mt 17,10 /, z něhož je zřejmé, že v Izraeli žilo očekávání opětného příchodu proroka Eliáše.

Nutno dodat, že činnost světlých duchů vtělených na zemi není jediný způsob, jak tito omilostnění mohou pomáhat lidem v jejich úsilí o duchovní vzestup. Aniž by se tedy vtělili, mohou i ze světlých úrovní  budit v nás touhu po Bohu a pomáhat nám, aby v našem srdci zvítězilo dobro. V přednášce „Duchovní vůdce člověka" mluví Abd-ru-shin o všech, kteří  nám z jiného světa pomáhají ke vzestupu. V podstatě jsou asi tři skupiny těchto duchů. Nejblíže jsou pomocníci z jemnohmotnosti, kteří jsou s námi spojeni stejným druhem našich chyb a kteří sami mají mnohé odčinit/834/. Jejich napomínání je částí našeho svědomí/835/. Duchovní vůdcové posilují naše ctnosti a působí jako magnet/834/. „Vyšší vůdce může k vám přijít jenom tehdy, až i vy jste mezitím dosáhli vyššího stupně..."/833/. Jsou s námi spojeni stejným druhem našich ctností/834/.

„Nad těmi všemi stojí však již praví vůdcové, kteří vás očekávají a zatím drží, abyste při svém velkém očisťování neklesli a při tom nezahynuli. I zde probíhá všechno podle zákona přitažlivosti stejného druhu! Jsou to prastvoření, kteří tak mocně působí" /834n/.

„A tito nemnozí jsou teprve skutečnými  vůdci, avšak jenom v nejčistší, dalekosáhlé věcnosti svým vyzařováním, nikdy ne osobně"/835/.

Prastvoření jsou vůdci i duchů v ráji, o nichž pojednává tato kapitola. Abd-ru-shin o tomto působení prastvořených říká:

„Svým zářením působí pak na skupiny stejného druhu ještě v praduchovnu, na ty, kteří jsou níže. A skupiny každého druhu jsou potom ještě níže a dále také v ráji, mezi dokonalými z později stvořených, vyvinutých lidských duchů"/835/.

A duchové v ráji jsou ti, kdo obdrželi korunu věčného života a podílejí se na vedení pozemských lidí, mezi něž i oni patřili. Jejich vliv na nás má patrně různé podoby. V bibli se často mluví o setkání se světlými duchy s o jejich zásazích do lidského života. Jsou tam nazýváni „anděly", tj.posly.

Z učení Grálu víme, že tito služebníci Světla se mohou opět vtělovat mezi lidmi. Příkladem snad mohou být opakované inkarnace Kristových učedníků, zmíněné v citované již Abd-ru-shinově odpovědi /č.46/. Služebníci Boží přicházejí ze světlých výšin, vtělují se znovu na zemi, a niž by si toho byli vědomi, využívají zkušeností z minulých pozemských životů a z prožívání v oblastech Světla.

Pro úplnost je třeba říci, že kromě těchto lidských duchů vtělil se na zemi „v počátečních dobách" někdy i stvořený /962/. Duchovní zkušenosti kdysi získané, láska k bližním a snaha pomáhat jim ke vzestupu přetrvává jako pečeť na duchu ze světlých výšin přes proměny jeho bytí.

Kdyby nebylo tohoto znovuvtělování světlých duchů pozemských lidí, muselo by se patrně v morální a etické oblasti začínat často v průběhu lidských dějin vždy znovu a vývoj k duchovní zralosti by byl ještě obtížnější. Nebezpečí pokušení, které přináší bytí v hrubohmotnosti, hrozí ovšem i jim, ale jsou silní v sobě a dostává se jim větší pomoci, proto nemohou tak snadno klopýtnout.

Patří k nim jistě mnozí z oné dlouhé řady připravovatelů cesty, proroků, světců a všech těch neznámých lidí, jejichž duch nese v sobě již z minulosti hlubokou víru v Boha, a kteří nejen slovy, nýbrž i pouhým svým bytím probouzejí v druhých touhu po dobru a po Bohu. Jejich pomoci je zde na zemi zapotřebí, poněvadž většina lidí lpí na hmotném a téměř již ztratila schopnost otvírat se hlasům shůry, zatím co spíše může je povzbudit k dobrému hlas pozemského člověka a příklad jeho života.

Světlí duchové se vtělují, aby znovu použili dávných zkušeností ze své služby Světlu pro pomoc druhým, aby i oni směli dostat korunu věčného života a vejít do ráje. Při tom je jim velkou pomocí dar otvírat se světlému vedení, které jako řetěz duchovních vůdců a pomocníků sestupuje ze světlých výšin až do hrubohmotnosti této země.

Tak blažení duchové z oblastí Světla a z ráje udržují trvalé spojení mezi lidstvem a věčnou říší Boží.


 

Upozornění pro čtenáře mých prací

Závěry obsažené v tomto spise, které nejsou doslovným citováním úryvků z Poselství Grálu, nýbrž jejich výkladem a rozvedením, a všechny soukromé názory autora nutno přijímat jenom jako osobní mínění, které nemusí být vždycky správné. Osobní názory autora je třeba samostatně zkoumat a srovnávat se Slovem Poselství. To je již úkol čtenáře samého. To se týká všech mých prací.

Výslovně na to upozorňuji, protože dokonce i v předmluvě k informační brožuře vydané nakladatelstvím na Vomperbergu v roce 1953 se říká: „Každý čtenář nechť je si vědom toho, že sepsané články jsou lidským dílem. Proto kde by snad vznikly pochybnosti nebo nejasnosti, tam platí Slovo Poselství jako jedině směrodatné a rozhodující měřítko."

                                                                                      

Pozn.: Spis „Křesťanství třetího věku" vznikl na základě mé odpovědi prof. dr. Zdeňku Trtíkovi na jeho článek v Theologické revue, roč.1978, č.5, v němž se zabývá hodnocením Abd-ru-shinova Poselství Grálu z pohledu křesťanského teologa.


Jiří Holfeld


Zpět na „Křesťanství III. věku"

05.03.2013 21:41:20
Nahoru
O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one