»Zákonitosti a etický světonázor«  

O stěžejních přírodních zákonech oživujících a udržujících hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás"; o dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající dění./ Faustovské hledání jednoty přírodních a ‚duchovních‘ věd./ Stranicko-konfesijní stádnost versus osobní odpovědnost./ O mravním karcinomu v kultu dogmatického křesťanství, které teorií o smírčí oběti ‚posvěcuje‘ brutální vraždu na Golgatě - glorifikuje tak, stejně jako tehdejší nařízení židovské velerady, zásadní přestoupení „Desateraa znevažuje modlitbu „Otče náš", představující jádro Ježíšova učení.
 
 

Otázka:

Abd-ru-shin říká, že legenda o Grálu je proroctvím. To je mi dobře srozumitelné. Jeho Poselství Grálu líčí však Syna Člověka, Parzivala, jako přísného až k tvrdosti, zatím co v básni o Grálu se o „Čistém bloudu“ praví: „Skrze soucit vědoucí!“


Odpověď:

Jedině ve spravedlivé přísnosti spočívá pomáhající láska! Kromě toho špatně rozumíte slovům: Skrze soucit vědoucí. Že Parzival je bojovníkem, o tom snad netřeba se zvlášť zmiňovat. Potom rozvažte sám jednou klidně, objektivně: Může se někdo soustrastí s jiným stát sám skutečně vědoucím? Oním lítostivým soucitem, jaký si Vy a jistě i mnozí jiní myslí? Přemýšlejte o tom hlouběji a nakonec dojdete k přesvědčení, že skutečné vědění nemůže vzniknout ze soucitu. Proto je výklad nesprávný.

Chápejte to však nyní z jiné strany a dojdete k tomu, jak je nutno to vykládat a tomu rozumět, jak to bylo od začátku i míněno. Znamená to: „Spoluutrpením vědoucí! To je správnější. Soucit je vlastně spoluutrpení! Nikoliv při utrpení druhých pouze spolucítit, nýbrž jít správnou cestou a přitom mezi všemi ostatními spolutrpět. Prociťovat všechno nutně ve vlastním prožívání! To je něco zcela jiného.

Přes odchylky od vlastní inspirace, odchylky vzniklé následkem spolupráce lidského rozumu básníkova při dalším podání, je dosti jasně vyjádřeno i v legendě nebo proroctví, že zaslíbený Parzival musí všechny pozemské omyly v boji sám prožít, aby pod nimi trpěl jako mnozí jiní. Teprve tím se stane posléze opravdu vědoucím o tom, co je při tom nesprávné, a kde má potom při zahájení svého vlastního úkolu zasáhnout, aby pomohl a umožnil tak změnu!

Poněvadž přišel ze zcela jiného světa, který žije podle Božích prazákonů, jež se v mnohém podstatně liší od zákonů vymyšlených zde na zemi duchovně pobloudilými lidmi, proto není těžké pochopit, že v duchovním ohledu jako Čistý bloud protrpí Parzival všechno v počátečním neporozumění pozemským názorům. Své myšlení a tím i své jednání řídí bezděčně podle správného měřítka z onoho světa. Tato měřítka se stala lidstvu během pochybených tisíciletí nesrozumitelnými, a proto musí Parzival bezpodmínečně přijít do konfliktů s názory tohoto lidstva. Že se při tom stane časem přísným a že nakonec v hodině splnění svého úkolu ohne všechno pozemské neúprosně podle Božích zákonů a změní to, je právě tak samozřejmé.

Proto Parzival, který přichází z vysokých dálav, kde bludné názory o pozemském utrpení vytvořeném lidmi samými musejí zůstat nepochopitelné, musel teprve mezi těmito lidmi spolutrpět všechno na sobě, aby tomu mohl správně porozumět. Bez vlastního prožití nemůže vzniknout to vědění, které je skutečně schopno pomoci přísným, pevným zásahem, zcela cílevědomě a neomylně. Potom již nepomůže lidské chytrosti žádné překrucování a obracení. On pozná tuto lidskou chytrost v celé její pochybenosti. Chorobná místa budou rozříznuta a odstraněna, aby snažícímu se lidstvu byl ulehčen čas jeho pozemského života, aby se dokonce tento život stal podobným životu v ráji.

K tomuto úkolu patří nejvyšší vědění, předem úzce spojené s pozemským prožíváním, uprostřed všech výstřelků lidského rozumu. A proto je oběť předcházejícího spoluutrpení nevyhnutelná, má-li se dosáhnout pravého vědění! To nutně přivádí k přísnosti až k tvrdosti, poněvadž vlastní prožití bude vždy stát před ním jako příklad.

Je to přirozené dění, jehož velikost může být lidmi poznána jako vždy teprve mnohem později, a současně s tím se dospěje i k jistotě o duchovním vedení, které používá všech cest jenom z přirozenosti vycházejících. Při takovém velikém dění sotva přicházejí v úvahu pozemské události, které jako vedlejší důsledky dění provázejí a přinášejí buď radost nebo žal. Proto jsou pro provádějícího vždy samozřejmé. On přitom nevyžaduje lidské porozumění nebo soucit a jenom zaznamenává ve svém cítění s bdělou pozorností každé prožití, věda, že mu má sloužit k poučení.

A skvěle bude nakonec všechno provedeno! Právě bolesti a útoky způsobované lidstvem v různých obměnách naostří meč a zakalí ocel kladiva, které ve zpětném působení je má jednou rozbít v jejich pochybeném vyvyšování se! S obdivem a s pokorou bude se jednou sklánět lidský duch po těchto událostech, pohlédne-li zpět na moudrost svého Stvořitele, vřadí se do soustrojí jeho stvoření, a bude ochotně sloužit. -

Abd-ru-shin, Odpovědi na otázky, 1924 - 1937
 

O svrchovaných zákonech udržujících "hvězdné nebe nad námi i mravní zákon v nás" a dokonalém řádu stvoření, jehož nerespektování vyvolává zákonité vyrovnávající účinky (v.t. Ve světle Pravdy - Poselství Grálu).
* Čerpáno nejen z archívů jako podnět pro samostatné hledání a vyvozování souvislostí *
© 2009-2017 »Zákonitosti a etický světonázor«
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one